Už si nepamatuji rok, kdy se Tomáš vrátil z vojny, ale vím přesně, že tehdy jsme se potkali – symbolicky na tenisovém kurtu – poprvé. Známe se tedy hodně dlouho a myslím, že čím dál lépe. Díky tenisu umíme být soupeři i parťáci a tahle zkušenost se i v životě hodí. Měl jsem možnost jako architekt vytvářet prostředí, ve kterém se Tomáš pohybuje – doma i v práci. Bral jsem to vždy jako projev důvěry a tu teď Tomášovi rád oplácím. Ing. arch. Jan Zákostelecký, architekt